Hnojení zálivkou

Hnojivá zálivka je velmi vhodný způsob hnojení zeleniny během vegetace, zejména u druhů s delší vegetační dobou a tam, kde tolik neprší, popř. kde nelze zajistit potřebnou zálivku vždy bezprostředně

po hnojení.

K hnojivé zálivce jsou vhodná všechna hnojiva snadno rozpustná ve vodě. Koncentrace hnojiv ve vodním roztoku se má pohybovat od 0,2 do 0,5 %, to znamená na 10 litrovou konev 0,02 až 0,05 kg hnojiva. Po hnojivé zálivce se dopo­ručuje rostliny ještě zalít čistou vodou, která z nich spláchne případné zbytky hnojiv.

Celkové množství živin, které dodáme v hnojivé záliv­ce, je závislé na podílu, který jsme z celkové potřeby uhradili při základním hnojení. Množství živin, které do­dáme v jedné zálivce, pak závisí na počtu hnojivých zá­livek.

Nejčastěji se hnojivá zálivka opakuje po čtrnácti dnech, u rychle vyspivajicich druhů a odrůd i po týdnu. Hnojivou zálivku ukončujeme 14 dní před sklizní, u pozdních zelenin do konce srpna.

Nejstarším a velmi osvědčeným hnojivem používaným k zálivce je močůvka, která je však dnes již pro většinu zahrádkářů málo dostupná. Abychom v močůvce vyrovnali obsah dusíku a draslíku, přidáváme do ní superfosfát v dávce 0,02 až 0,05 kg na 10 litrů. (Asi po 24 hodinách roztok scedíme, abychom si usazeninou je to sádra — neucpávali kropicí nebo zavlažovací zařízení). Močůvka se ředí vodou, nejčastěji v poměru 1 : 3, u pařeništních kultur 1: 10.

Z minerálních lehce rozpustných hnojiv připravujeme buď pinou hnojivou zálivku, tzn. obsahující N, P, K, popř. další živiny i stopové prvky, nebo zálivku jen dusíkatou. Při přípravě piné hnojivé zálivky použijeme například síran amonný, výluh superfostáfu a draselné soli nebo některé speciální piné hnojivo (Hortus, Sfinx); dusíkatá zálivka se připravuje z ledku amonného s vápencem nebo z ledku vápenatého.