Péče o přiměřenou výživu ovocných a okrasných dřevin patří do seznamu nevyhnutelných povinností každého pěstitele. Stromy i keře mají poměrně mocnější, delší a obsáhlejší systém kořenů než většina ostatního rostlinstva, a mohou si hledat výživu i ve hlubších, méně kyprých vrstvách půdy a v širším okruhu svého stanoviště. Naproti tomu mají nevýhodu, že jsou upoutány na své místo obyčejně po mnoho let, často i po několik desítiletí. Při silné produkci dřeva, listů & plodů a u keřů též při občasné potřebě omlazení mohou snadno vyčerpat i půdu živinami bohatou, nestaráme-li se o nestálé doplňování spotřebovaných živin. Tím spíše nastává nebezpečí jejich podvýživy v půdách na živiny od přírody chudých, kterých nemáme, bohužel, nedostatek. Nedostatečně živený strom nebo keř se brzy vyplodí, jeho vzrůst ustává, a takový jedlinec snadno podléhá všem druhům rostlinných chorob a nákaz. Nedejme se proto svést několikaletým dobrým vzhledem stromů a keřů a jejich plodností k bezstarostnosti.Moderní nauka o výživě rostlin snaží se zásobovat rostliny a tedy i stromy a keře živinami plynule, racionálně a hospodárně. To znamená, že se snažíme dodat živiny dřevinám nejen v přiměřeném množství a v přiměřeném vzájemném poměru, tak že pečujeme též o to, aby dřeviny byly právě v období
hlavní vegetace a hlavního vývoje plodů plně vyživovány a aby procento využití živin mohlo být co největší. Vzhledem k velké různosti půd a rozmanitosti požadavků dnotlivých druhů dřevin nemůžeme ovšem vystačit při hnoní s pouhým receptářstvím. Daleko prospěšnější je pro nás snalost účinků a významu jednotlivých živin a hnojiv pro ovoce a dřeviny a způsobu jejich upotřebení podle okolností. Především třeba zdůraznit, že nejdůležitějším a základním hnojivém je pro zahrádkářské pěstitele dřevin dobrý kompost a nebo proležclý zkompostovaný hnůj. To je materiál, který patří pod každý strom a keř. Smíchán se zemí stává se nositelem a udržovatelem všech do půdy přidaných živin. Humus v kompostu obsažený má schopnost živiny poutat a chránit před vyplavením i odplavením a dovede udržovat současně živiny ve stavu přístupném pro vstřebání kořeny rostlin. Humus totiž podporuje a umožňuje průběh takových biologických, bakteriálních a chemických pochodů v půdě, kterými se živiny postupně pro rostliny uvolňuji Místo kompostu můžeme použít k hnojení též obyčejného vyzrálého hnoje ale tento materiál je pro zahrádkáře přece jen méně vhodný, neboť znečišťuje půdu a může být přes zimu též útočištěm hmyzu. Příliš slamnatý hnůj se nehodí k hnojení nikde, tím méně na zahradě, a způsobí více škody než užitku.a na uvolňování druhých živin.
Hnojení dusíkem
Dusík je pro všechny rostliny a tedy i pro dřeviny v jistém smyslu živinou vedoucí. Je podněcovatelem bujného vzrůstu a bohaté tvorby dřeva i listů. Tam, kde se ho použije příliš mnoho a bez protiváhy živin ostatních, nebo v nevhodnou dobu, způsobuje vývin nadbytku nevyzrálých výhonů, málo odolných proti mrazu a chorobám. Strom a keř takto hnojený nenasazuje obyčejně na květ a zůstává neplodným.
Dusík je obsažen vedle ostatních živin v chlévském hnoji, v hnojůvce i v kompostu. V tomto posledním hnojivu pohybuje se jeho množství podle výchozího kompostového materiálu a podle toho, do jaké míry bylo při přípravě kompostu použito též hnoje a hnojůvky.
Ve strojených hnojivech dusíkatých je dusík vázán obyčejně ve formě snadno rozpustné, a to jako dusičnan (ledek) nebo sůl amonná (síran, někdy chlorid).. Stálost těchto látek není v půdě valná. Proto se íedkem ani síranem amonným před zimou k dřevinám nehnojí a použije se jich podle potřeby až z jara.
Jednostranné působení hnojiv dusíkatých na dřeviny vyrovnáváme současným přihnojením draslem a kyselinou fosforečnou. U mladých dřevin, u kterých nám běží o urychlený vzrůst, můžeme dusík více zdůrazňovat, t. j. ponechat ho při hnojení v určité převaze proti živinám ostatním.
Hnojení fosforem
Kyselina fosforečná jako druhá hlavní a pro všechno rostliny nezbytná živina působí podnětně na tvorbu květných pupenů a je potřebná pro vytvoření a zrání semen, jader i plodů. Kyselinou fosforečnou nemůžeme stromy a keře tak snadno přehnojit. Zde je tedy jakási výjimka, Bohužel, v chlévském hnoji, v kompostu a zejména v močůvce je kyseliny fosforečné velmi málo a jsme nuceni obohacovat jmenovaná statková hnojivá kyselinou fosforečnou přídavkem Thomasovy moučky nebo jiných strojených hnojiv fosforečných (superfosfátu, citrofosfátu a pod.) Strojeným hnojivém fosforečným, zejména Thomasovou moučkou, můžeme hnojit dřeviny již na podzim, neboť se z půdy tak snadno nevyplaví Musíme je ovšem zapravit poněkud do země.
Hnojení draslíkem
Třetí hlavní živinou je draslo. To má význam pro tvorbu a dobré vyzrávání dřeva a pro dokonalý vzrůst plodů bohatých na uhlovodany, t. j. v tomto případě cukry. Špatný vývoj listů a jejich mdlá, začernalá barva může být způsobována nedostatkem drasla. V chlévském hnoji a zejména v hnojůvce je drasla poměrně dost, takže je velmi účelné polévat hnojůvkou komposty. Po každém polití močůvkou přehodíme kompost zemí, abychom zabránili prchání dusíku do vzduchu v podobě čpavku.
Hnojůvkou hnojíme přímo ke stromům a keřům jen silně zředěnou (10- až 20násobně) a dobře prokvašenou, nikoliv čerstvou, a to nejlépe v měsících jarních, neboť ke konci léta a na podzim nastává, zejména při nestálé zimě, nebezpečí zmlazení stromů a podnícení mízy, což vede k namrznutí stromů. Nezapomínáme doplňovat toto hnojení hnojivý fosforečnými. Zvlášť opatrně postupujeme u peckovin, které hnojůvku^ těžko snášejí. Naproti tomu na kultury bobulovin můžeme zředěné močůvky dobře použít.
Vápnem hnojíme ke dřevinám obyčejně jednou za 4 až 5 let, a to zpravidla v tom roku, kdy jsme nehnojili kompostem nebo hnojem. Jinak můžeme vápnit i častěji, ale v menších dávkách, abychom dřeviny nepřevápnili. Pro hnojení kompostem, zkompostovaným hnojem, Thomasovou moučkou a vápnem je celkem nejvhodnější dobou pozdní podzim. Velmi výhodné je použít k vápnění dolomitského vápence, neboť tenlo druh vápence obsahuje též hodně hořčíku, který někdy stromům chybí. Chceme-li podnítit a udržovat plodnost bujně rostoucích stromů a keřů, snižujeme dávky hnojiv dusíkatých a zvyšujeme příděl kyseliny fosforečné a drasla. Tím zabezpečíme dostatečnou a rovnoměrnou výživu pro plody, listy i dřevo.
Obyčejné krycí a okrasné křoviny zpravidla vůbec nehnojíme neboť bychom je podnítili k příliš bujnému vzrůstu, kterým bychom půdu nadměrně vyčerpali. Pohnojíme přiměřemě kompostem nebo strojenými hnojivý pouze v tom případě, když chceme keř od základu omladit. Naproti tomu růže, dřevnaté pivoňky a šeříky hnojíme pravidelně kompostem a přiměřenou dávkou stroj, hnojiv, na př. 10 dkg citramfosky na kus a rok.
Rhododendronům a azalkám musíme opatřovat speciální směsi kompostových zemin z rašeliny, písku, po př. listovky a vřesovky. Nikdy je nevápníme a přihnojujeme speciálně připravenou rašelinóu, polévanou roztokem zředěné hnojůvky a malého množství hnojivá fosforečného a draselného. Více viz stránky o pěstování rododendronů
Výši ročních dávek jednotlivých hnojiv a živin vyměřujeme pro ovocné strony a keře podle jejich velikosti. Vodíkem je nám plocha kruhu opsaného poloměrem o 1/2 metru větším, než jaký má koruna dotyčného jedince. Na 1 m2 dáváme v roku hnojení kompostem, kompostovaným hnojem nebo proleželou chlévskou mrvou, asi 5 kg tohoto materiálu, a kromě toho průměrně každoročně asi % dkg až 1 dkg dusíku, 1 až 2 dkg kys. fosforečné, . Přepočítáme-li tyto dávky živin na průměrná průmyslová hnojiva, připadalo by na 1 m2 asi 2 až 5 dkg Iedku nebo síranu amonného, 5 až 10 dkg superfosfátu nebo Thomasovy moučky.. 3 až 5 dkg 50procentního síranu draselného nebo 6 až 10 dkg kalimagnesie a 6 až 10 dkg mletého dolomitského vápence nebo poloviční množství páleného vápna. Hnojíme-li plným hnojivém kombinovaným, obsahujícím všechny hlavní živiny, např. citramfoskou , použijeme 7 až 15 dkg tohoto hnojivá na i m2.
Je dobře rozdělit roční dávky na dvakrát a polovinu dát podle druhu hnojiva na podzim nebo z jara a druhou polovinu v měsíci květnu nebo začátkem června. Tím umožníme dokonalejší a tedy i hospodárnější využití živin.
Hnojivá vpravujeme do země obyčejně tím způsobem, že vyryjeme pod stromem asi 20 cm hluboké stružky bud v podobě soustředných kružnic, nebo paprskovitě od kmene k obvodu koruny tak, abychom nepoškodili kořeny, a do těchto stružek hnojivo rovnoměrně nasypeme a zemí zahrneme. Také můžeme prostě hnojivo pod stromem rovnoměrně rozházet a mělce a opatrně zarýpat. U keřů postupujeme obdobně, nebo odhrabeme dokola zem a po hnojení opět prsť přiházíme. Též můžeme hnojit do většího množství vyrytých důlků a pod. Běží hlavně o to, aby hnojivo nezůstalo na povrchu a aby nebylo zčásti deštěm odplaveno nebo jinak znehodnoceno.
