Rostliny čerpají svým kořáním velmi různé chemické látky z půdy. Nejde jen o tzv. živiny, ale i o hromadění (byť v malých množstvích) jiných prvků, které z půdní hmoty přecházejí do rostlinného těla. Hluboké kořeny tak mobilisují četně chemické sloučeniny i z hlubších půdních vrstev a vracejí je do koloběhu látek v přírodě. Člověk zúžitkovává z těla pěstovaných rostlin vždy jen jistou část. V pozůstalém zbytku jsou však obsaženy namnoze ještě velmi důležité látky, které nejednou přicházejí nazmar. To však platí nejen o rostlinách, ale i o živočišných výmětech, o zbytcích živočišných těl a také o hojných odpadcích průmyslových. Nezužitkováním nastávají citelné národohospodářské ztráty, ochuzuje se zásoba důležitých látek v přírodě a porušuje se v ní koloběh látek.Tomu máme všemožně bránit. Jednou z cest ke zhodnocení různých zbytků a odpadních látek je kompost.
Zahradníkům a zahrádkářům není třeba široce vykládat jeho důležitost — praxe je o ní vždy poučila. Není však na škodu si o kompostech a kompostováni povědět leccos bližšího a užitečného.
Jak na správný kompost ?
Co sledujeme výrobou kompostů? Jak řečeno,i zhodnocení nevyužitých odpadků, především z vlastních zdrojů. Z kompostováním a správným ošetřením vyrobíme z ústrojných odpadků hmotu, kterou nazýváme humus. Přiměšované neústrojné látky pak zpravidla slouží hlavně k lepší fysikální vlastnosti vyrobeného humusu a k jeho chemickému složení.
Označení „humus“ tu užíváme v nejširším smyslu, správnější by bylo říkat ústrojná hmota. Humusem se zpravidla myslí již podstatně rozložená ústrojná hmota. Její rozklad obstarávají postupně různé druhy půdních drobnohledných ústrojenců (mikrobů), kteří přitom uvolňovanou eJiergii potřebují k svému životu. Víme, že mikroby jsou tvůrci půdní úrodnosti. Rozmanitě odpadní látky a zbytky se takto humifikují a dále mineralisují, rozkládají až na nejjednodušší neústrojné sloučeniny, které může rostlina přijímat k své výživě. Mikroby, tedy vrací odčerpané látky z půdy znovu do živinného koloběhu.
Humus však může mít různou hodnotu a povahu. Nás tu především zajímá humus živný, který je ve vodě snadno rozpustný a mikroby rozložitelný, proto je po biologické stránce velmi důležitý. Z něho žijí půdní mikroorganismy a z něho se uvolňují rostlinné živiny. Jeho dalšími přeměnami se tvoří pak humus trvalý, který se tak rychle nestravuje a příznivě ovlivňuje fysikální stav půdy, především její kyprost, jímavost pro vodu a udržování živin. Vzniká drobtovitá struktura půdy, jako hlavní předpoklad její stoupající úrodnosti. Stmelovacího účinku se dosáhne, jestliže při rozkladu zbytků vznikající čerstvý humus se pohotově setkává se sloučeninami vápníku.
Snadno si představíme, že při kompostování mohou tedy vznikat různé tvary humusu. Všechny mají svůj význam. Jestliže dbáme o přiměřené provzdušování kompostové hmoty (překopáváním) a udržování vhodné vlhkosti (nikoli přemočení, ani přeseknutí), budou mikroby moci vyrobit hojně živného humusu a mineralisací uvolňovat hojně živin. Hnojení takovým kompostem znamená vydatné očkování půdy mikroby a dodávku živin pěstované kultuře. Budeme-li kompostovou hmotu spíše utužovat a máme-li v ní dostatek látek vápenitých, bude hnojení takovým kom¬postem prospívat hlavně stavu půdy, zajišťovat její stálou drobtovitost a tím opět příznivé podmínkypro činnost půdních bakterií.
Tyto úkoly se splňují, je-li kompost správně založen a ošetřován. Doporučuje se, aby podložka pod kompost byla z vrstvy rašeliny, která dovede nasáknout a upoutat event. živiny vytoužené z prosakujícího kompostu. Na ni ukládáme nejrůznější odpadky schopné brzkého rozkladu (tedy nikoli dřevo). Musí být zastoupeny hmoty ústrojné (rostlinné i živočišné) i neústrojné (zeminy, stavební rum, bahno a j.). Tyto látky však nerozprostíráme v stejnorodých vrstvách, nýbrž — co možno rozdrobené — je promísíme hned při zakládání kompostu. Tak se totiž nejrychleji vytvoří kombinovaný útvar (v půdoznalství se nazývá jílovitohumusový sorpční komplex) půdní, který je vlastně miniaturním skladištěm živin. Z něho je přejímá kořenová vlášení při styku s nejjemnějšími částečkami (koloidy) půdy. Tyto nej jemnější koloidní částečky proto musíme v kompostu mít.To znamená, že by nemělo smysl chtít kompostoval rostlinné zbytky s pískem (který má koloidů nepatrně), nýbrž že je k tomu vhodná alespoň hlinitá zemina nebo zvětralé bahno, náplavy a podobné ze¬mité hmoty, které s rostlinnými zbytky dobře smísíme, střídavým nakazováním do kompostové hromady. Pro velké podniky jsou k tomu i zvláštní kompostovaní stroje . Vápno může být do kompostu přidáváno, ale také nemusí, jestliže půda, kterou chceme kompostovat, je sama dostatečně vápenitá. Tu získáváme kompost s převahou žitného humusu, který se v půdě rychle uplatní.
