Jeden z hlavních činitelů rozhodujících o výsledku pěstování zeleniny je úrodnost půdy nebo zeminy, která je z valné části závislá na obsahu humusu. V půdě se nachází humus živný a trvalý. Živný po zmineralizování je zdrojem živin, zatím co trvalý humus je rozhodující složkou půdní jímavosti pro vodu a dodávané živiny v průmyslových hnojivech. Právě účinnost a využitelnost živin z průmyslových huojiv je značně závislá na jímací (sorpční) schopnosti půdy. Dosáhnout trvale uspokojivé pěstební výsledky bez průmyslových hnojiv není možné. Organická hnojivá, která jsou zdrojem humusu obsahují relativně málo živin. Například v 10 t hnoje přichází v prvém roce použití k dispozici pro rostliny 14 kg dusíku, který je možné dodat ve 100 kg ledku vápenatého. Hnojení organickými hnojivý umožňuje však intenzívní hnojení průmyslovými hnojivy.
Hlavní organická hnojiva jsou hnůj, kompost a zelené hnojení. Hnůj použitý ke hnojení má být uzrálý tzn. rozložený, neslamnatý. Při zapravení slamnatého hnoje se rozkládá sláma pomocí půdních mikroorganismů, které pro svůj život potřebují živiny — hlavně dusík. Proto se může stát, že po zapravení takového hnoje mohou pěstované rostliny snadno hladovět. Hnůj je nejlépe zaorat na podzim, aby měl čas do začátku vegetace se rozložit. Naproti tomu kompost je možné použít kdykoliv. Ovšem musí to být kompost zralý tzn., že v době použití není již poznat z čeho byl připravený. V kompostu se nacházejí živiny v přijatelné formě. Kompost se připravuje ze všech odpadových látek rostlinného nebo živočišného původu. Není však vhodné použít do kompostování rostlinné zbytky, které jsou napadeny chorobami, protože při běžném studeném kompostování se neničí zárodky chorob. Rovněž nemá obsahovat semena plevelů. Z organických hnojiv se velmi málo využívá zeleného hnojení. Při zeleném hnojení se zapravuje do půdy rostlinná hmota, která se pro tento účel záměrně pěstovala. Po sklizni rané zeleniny je vhodné každou plochu, která by ležela ladem využít pro pěstování rostlin na zelené hnojení. Kromě jiného je to nejlevnější organické hnojivo. Velmi vhodné plodiny pro zelené hnoieni jsou hrách, bob, vikev, hořčice, fazol.
Při hnojení průmyslovými hnojivý je třeba rozlišovat druh hnojiva a formu živin. Nejvíce chyb se dělá při aplikaci dusíkatých hnojiv. Hnojivá s dusičnanovým dusíkem, tzn. ledky, je třeba používat jen během vegetace k přihnojení. Jednorázová dávka dusíku by v tomto případě neměla být vyšší než 0,4—0,5 kg dusíku na 1 ar, tzn. při použití například ledku vápenatého maximálně 3 kg na 1 ar. Dusičnanový dusík je ve vodě lehce rozpust-ný, není v půdě poutaný a velmi rychle působí. Na lehkých písčitých půdách nebo při vyšších dávkách ledku dochází ke ztrálám dusíku vyplavením do spodních vrstev půdy mimo
dosah kořenů rostlin. Ledky proto nejsou vhodné k hnojení základnímu, tj. před vegetací. Z fosforečných hnojiv se běžně používá k základnímu hnojení superfosfát. Nejvhodnější je zapravení superfosfátu spolu s organickým hnojivém na podzim. Fosforu lze v takovém případě dokonaleji využít a nenastávají tak značné přeměny fosforu do nepřístupných forem. Fosfáty jsou vhodné jen k hnojení dlouhodobých kultur nebo ke zlepšení obsahu fosforu ve hnoji nebo kompostu. Z draselných hnojiv je pro většinu zahradnických plodin vhodnější síran draselný. Pokud není k dispozici, použije se 60procentní draselná sůl, která se zapraví do půdy Již na podzim, aby se do začátku vegetace vyplavil chlór. Na půdách s vyrovnanou zásobou fosforu a draslíku je účelné hnojit kombinovaným zelinář¬ským hnojivém Cereritem. Zapravuje se do půdy před setím nebo výsadbou. Není vhodné hnojit Cereritem na podzim, protože by docházelo ke ztrátám dusíku.
Velmi často se stává, že dávky průmyslových hnojiv jsou neúměrně vysoké. V takových případech pak stoupne koncentrace solí v půdním roztoku až k toxické hranici. Sací síla kořenů nemůže překonat vysoký osmotický tlak půdního roztoku a rostliny hladovějí. Při zvláště vysoké koncentraci solí některá semena zelenin špatně vzcházejí. O nepříznivé koncentraci půdního roztoku je možné se přesvědčit klíční zkouškou. Odebere se vzorek půdy a v přirozeně vlhkém stavu se vysype do truhlíku. Vysejí se klíčivá semena salátu a jestliže vzejde jen polovina semen, pak je podezření ze škodlivého zasolení. V takovém případě se nehnojí průmyslovými hnojivi a vydatně se zalévá