Tak jako všechny zelené rostliny potřebuje vinná réva pro růst, vývin a plodnost živiny. Pod pojmem živiny máme na mysli takové prvky potřebné pro výživu vinné révy, které nelze jinými chemickými prvky nahradit. Z ovzduší a vody odebírá réva uhlík, vodík a kyslík. Z půdy pak hlavní prvky: dusík, fosfor, draslík, síru, vápník a hořčík. Kromě nich potřebuje v tisíckrát menším množství tak zvané mikroprvky: železo, mangan, měď, zinek, molybden, bór. Kromě uvedených živin přijímá i jiné prvky, které nejsou nevyhnutelně potřebné, ale které se dostávají do těla révy proto, že jsou v půdním roztoku zastoupeny: sodík, chlór, křemík, kobalt a další
Při náhradě živin hnojením vinné révy se většinou věnuje pozornost prvním třem hlavním prvkům: N -dusíku, P – fosforu, K – draslíku. Na půdách s nízkým obsahem vápna (s kyselou reakcí) se pěstitelé soustřeďují často i na vápník a naopak na půdách s vyšším obsahem vápna, kde může vinná réva trpět chlorózou, se snaží zlepšit zásobení půdy železem, které je z mikroprvků přijímáno v největším množství, podobně jako mangan. V daleko menší míře se většina pěstitelů stará o dostatečný přísun hořčíku, který patří mezi hlavní prvky a kterého potřebuje vinná réva poměrně značná množství. Při vysokých sklizních se nestačí hořčík z půdních minerálů dostatečně rychle uvolňovat a je nutné jím hnojit.
Je známé, že mezi některými z hlavních prvků existují antagonistické vztahy. To znamená, že prvek, který je v půdě obsažen v nadbytečném množství, může zabránit příjmu druhého prvku. Nejběžnější antagonismus, který se často projevuje v našich vinicích, vzniká nadbytečným množstvím draslíku, které brání příjmu hořčíku, hlavně na lehkých půdách. Nebo nadbytek vápníku brání příjmu draslíku či hořčíku. Ale nadbytečným hnojením hlavními prvky můžeme vyvolat též antagonismus k mikroprvkům. A protože o hnojení mikroprvky se většinou nejméně staráme, ale hlavními živinami hnojíme vinnou révu poměrně intenzívně, bývá i tento zjev častý.
Nejčastějším případem je nadměrné hnojení vinné révy fosforem, ve formě superfosfátu, jímž se může vyvolat hlavně na neutrálních a alkalických (zásaditých) půdách nedostatečný příjem železa a zinku. Nadbytečný přísun železa a vápníku může způsobit nedostatek manganu. Příjem molybdenu je velmi ztížen na půdách kyselých a často se zlepší jen jejich vyvápněním.
Až na bór patří mikroprvky, které vinná réva potřebuje, ke skupině těžkých kovů. V organismu vinné révy slouží tyto těžké kiovy k tvorbě spojení mezi substrátem a enzymem. Působnost samotných těžkých kovů na biochemické reakce je po¬malá. Vazbou na enzymy se mnoho násobně zvyšuje její rychlost.
Železo se vyskytuje většinou v dostatečném množství v půdě, ale je na půdách alkalických těžko přijatelné. Přijatelnost se zvyšuje jejich provzdušováním, obohacováním organickou hmotou, vyloučením alkalicky působících hnojiv. Pro organické hnojení je nutné používat na těžkých, vápenitých půdách jen dobře rozloženou organickou hmotu. Nesmí být použit čerstvý hnůj, při jehož rozkladu se tvoří větší množství kysličníku uhličitého (CO2), čímž se podporuje příjem fosforu z půdy a zhoršuje funkce železa ve vinné révě. Hnojení fosforem na takových půdách musí být umírněné, nejlépe hlavně na list. Nesmí se používat hnojivá s lehce přijatelným fosforem typu NPK-1, ale nejlépe Cererit. Nedostatku železa se odpomáhá v takovém případě několikerým postřikem listových hnojiv speciálně upravených pro dobrý příjem železa v chelátové formě, jako je Sequestren 138 Fe apod. Působení těchto chelátových hnojiv mohou narušovat jiné těžké kovy, zejména zinek a měď, které by se používaly současně.
Mangan může vinná réva přijímat dobře zejména na půdách s kyselou reakcí a dobře zásobených vodou. Jeho příjem brzdí sucho, alkalická půdní reakce a velmi čilý bakteriální život v půdě, neboť baktérie oxydují sloučeniny manganu na těžko přijatelné vícemocné kysličníky. Vápnění půdy ztěžuje tedy jeho příjem, síran amonný naopak jeho příjem usnadňuje. Nedostatek manganu se objevuje na vinné révě velmi zřídka a hlavně jen na silně vápenitých půdách. Odstraňuje se bud hnojením síranem manganatým v dávce 20 kg/ha, nebo častými postřiky listů toutéž sloučeninou v koncentraci 0,02 °/o. Při nedostatku jsou listy normálně vyvinuté, ale bledě zelené a jen žilky jsou tmavě zelené.
Měď potřebuje vinná réva jen ve velmi malých množstvích. V půdě je měď těžko pohyblivá a zvláště na vápenitých a humusem bohatých půdách se stává pro vinnou révu téměř nepřijatelnou. Protože se v boji proti peronospoře používá měďnatých postřikových látek, nečiní zásobení révy mědí na většině vinic žádné těžkosti.
Zinek je těžko přijatelný na alkalických půdách a hlavně při vyšším obsahu fosforu v půdě. Vinná réva ho přijímá v malých množstvích, ale je pro ni velmi důležitý. Jeho nedostatek se začíná projevovat hlavně při vysokých výnosech, a to zejména na půdách upravovaných území, kde při terasování vznikly větší přesuny. Bohatší zásobení révy zinkem zvyšuje syntézu tryptofanu, který je předstupněm pro tvorbu auxinu. V teplých klimatických podmínkách se auxin rychleji odbourává a v chladnějších pomaleji. Proto potřebuje vinná réva v teplých oblastech zinku více nežli v chladnějších podmínkách. Nedostatek zinku způsobuje asymetrickou tvorbu listpvých čepelí, jejich zakrnělý růst, sprchávání květenství a špatnou tvorbu kalusového pletiva při štěpování na podnože. Je to pro révu důležitý mikroprvek. Při jeho nedostatku se používá postřik 0,5—1 % roztokem síranu zinečnatého.
Molybden se v posledních létech stal při pěstování odrůdy ’Neuburské’ módním mikroprvkem v hnojení vinné révy a často se jeho používání přehání. Molybden je součástí enzymu nitrátreduktázy, který redukuje nitráty na nitrity. Je to velmi důležitý proces pro využití dusíkatých sloučenin, který závisí též na intenzitě fotosyntézy. Při dostatečném množství molybdenu v révě se lépe využívá dusíku a zvyšuje se intenzita fotosyntézy. Při jeho nadbytku se snižuje tvorba tryptofánu a tím i auxinu. Odrůdy, které mají velmi vysokou produkci auxinů, jako je např. právě ’Neuburské’, trpí jeho nadbytkem v době kvetení, a to hlavně na bujně rostoucích podnožích, na nichž jeho květenství sprchají. Jestliže před kvetením postříkáme listy ’Neuburského’ molybdenanem amonným, snížíme produkci auxinů a upravíme tím jeho hladinu vzhledem k ostatním růstovým látkám. Postačuje k tomu velmi nízká koncentrace molybdenanu amonného (0,05%). U většiny ostatních odrůd, které nemají tak vysokou produkci auxinů, se dosáhne opaku. Snížíme-li molybdenem tvorbu auxinů, může vzniknout jejich nedostatek v době nasazování bobulí, které pak opadají. Podobně jako molybden působí na snížení obsahu auxinů i měď a proto se může po postřiku měďnatými prostředky vyskytnout taktéž náchylnost na sprchání u některých odrůd, citlivých na vyrovnanou tvorbu růstových látek v době kvetení. Při opakovaném postřiku molybdenanem amonným během vegetace se snižuje růstová aktivita a keře slábnou.
Bór je pro vinnou révu těžko dostupný na půdách s vysokým obsahem jílu a též vápněním se jeho příjem snižuje. V rostlině se pohybuje těžko a ve spodních částech ho bývá více nežli ve vrcholcích. Jeho koncentrace je nejvyšší v květních orgánech, kde podporuje opylovací a oplodňovací procesy. Je velmi důležitým mikroprvkem, který se révou přijímá dobře, ať ho dodáváme do půdy nebo na list. Ve vyšší koncentraci působí toxicky. Při hnojení vinice boraxem by se neměla překročit dávka 5 kg na 10 arů vinice a je nutné dbát na velmi pečlivé rozdělení, aby nevzniklo místní přehnojení
