Nastýlání neboli mulčování je jednou ze základních přírodních podmínek. Ve volné přírodě to je spadané listí, zbytky odumřelých rostlin, tráva, jehličí apod., pokrývající půdu a zabraňující tak jejímu vysychání, je proto na místě seznámit se se správným mulčováním v podmínkách našich zahrádek a s jeho četnými výhodami. Mulčování nebylo našimi ovocnáři a zahrádkáři dosud zdaleka doceněno. Hlavně proto, že pokusně dělané mulčování ve velkovýrobě ovoce bylo nesprávné, a proto také byly z něho vyvozeny nesprávné závěry, formulované takto: nastýlka se nedoporučuje, protože mulč skýtá úkryt a možnost uhnízdění myším a pak také pod mulčem jdou kořeny stromů k povrchu půdy, kde pak v zimě zmrznou. Tak znělo neblahé zaklínadlo, které odradilo mnohé zahrádkáře od nastýlání. Nesprávnost mulčování spočívala v tom, že byla pod stromy nastlána příliš silná vrstva hrubé slámy do výše 30—50 cm, která opravdu poskytovala myším možnost uhnízdit se v ní a navíc ani nesplňovala hlavní účel: dovolovala totiž výpar vláhy z půdy, protože byla příliš kyprá. I druhý uvedený důvod zatracování nastýlky je zcela pochybený. I když jsou kořeny blízko povrchu půdy, nezmrznou. Ve volné přírodě vidíme často kořeny stromů úplně na povrchu půdy i přímo ve vzduchu (na strmých svazích, kde byla půda stržena nebo splavena, takže se kořeny obnažily] a jsou zdravé. Toto zdánlivé nebezpečí pak úplně odpadá, když budeme stromy mulčovat celoročně, tedy i v zimě, což má další výhody, jak bude dále uvedeno.
Mulčování stromů
Správné mulčování: vrstva nastýlky nesmí být tak vysoká, že by pohltila veškerou dešťovou vodu. Stačí jen taková síla, aby po slehnutí nebylo vidět holou zem, tj. asi 3—5 cm. Mulč má pouze zastínit půdu natolik, aby zabránil jejímu vysychání vlivem přímého slunečního záření a vysušujících větrů. Čím je materiál použitý k nastýlce kratší, tím lépe. Vytváří souvislejší, rovnou vrstvu bez děr takže neposkytuje úkryt myším. Krátký mulč s rovným povrchem je i po stránce estetické úhledný. Nastýlku je také možno promísit zemí, což se dobře osvědčilo. Rychleji se rozkládá, takže ani v tomto případě neposkytuje úkryt myším. Mulče ubývá pozvolným jeho rozkladem (obohacuje tak půdu o humus], proto je nutno jej občas doplnit. K nastýlání lze použít jakýkoliv organický materiál, jako např. krátkou trávu, řezanku ze slámy nebo jiných rostlin, zdravé listí, rašelinu apod. Snaživý zahrádkář si najde dosti možností, jak si opatřit materiál k mulčování bud z vlastní zahrady, nebo z veřejných prostranství, kde se tráva neseká a spadané listí neshrabuje. Výborně se hodí listí lipové (ze stromořadí), habrové a z keřů lískových. Mulč se nesmí přímo dotýkat kmene stromu, protože by začala odumírat korová pletiva (nekróza).
Mulč má příznivé účinky na všechny činitele růstu a plodnost ovocných stromů. Nastýlka především udržuje v půdě vláhu, která je základní podmínkou růstu a plodnosti. Optimální vláhové poměry v půdě zajišťují správnou výživu, úměrný růst vegetativních orgánů, vysokou fotosyntetickou aktivitu listů, tvorbu květních orgánů, vývin plodů a semen a vyzrání a připravenost všech orgánů stromu na zimní období. Dále udržuje spojení se spodní vodou a umožňuje tak její vzlínání kapilárními póry. Touto vodou jsou i vynášeny živiny splavené dříve do hloubky. V některých případech může nastýlka úplně nahradit zálivku. Mulč zachytí 1 silné přívaly deště a zabraňuje splavování půdy 1 na svahovitých terénech. Vytváří dále ideální podmínky pro činnost půdních mikroorganismů i ostatníhb půdního živočišstva, jako žížalám apod. Zlepšuje půdní strukturu, udržuje půdu kyprou, zabraňuje tvorbě půdního škraloupu a umožňuje tak stále přístup vzduchu do půdy. Vyrovnává také prudší nepříznivé výkyvy teploty, v zimě zvyšuje teplotu ve stromě až o 7°C, čímž se prodlužuje vegetační období. V zimě dále zabraňuje promrzání půdy a umožňuje tak růst kořenů a vývoj ostatních orgánů stromů i v této době. Pod mulčem se značně rozrůstají sové kořínky, což přispívá ke každoroční plodnosti. Na jaře pak tím, že zabraňuje vyzařování tepla z půdy, oddaluje rozkvétání květních pupenů a snižuje tak nebezpečí, že zmrznou. Světlá nastýlka odráží světlo a tím zlepšuje světelnou intenzitu. Zabraňuje růstu plevelů a ušetří nám práci s obděláváním půdy. Negativní vlastností lehkých půd, tj. jejich propustnost a vzdušnost, se mulčováním mění v pozitivní vlastnosti, hlavně tím, že v nich zadržuje vláhu. Na takových půdách se také dobré účinky mulčování projevují daleko výrazněji nežna na půdách těžkých. Nastýlat možno také pouze v první části vegetační doby, kdy je dostatek vláhy v půdě pro růst nejvíce fřeba, tj. od časného jara do července, a pak udržovat čistý černý úhor při častějším mělkém kypření půdy do hloubky 5 cm.
Tato kombinace by byla jakousi střední cestou. Lepší je však celoroční mulčování. Nastýlkou je také možno regulovat růst a plodnost ovocných stromů, a to tím způsobem, že příliš bujné, a proto neplodící stromy ne- mulčujeme. V letech neúrody, třeba tím, že zmrzly květy, rovněž nenastýláme bujněji rostoucí stromy. A když ke všem těmto výhodám mulčování vezmeme ještě v úvahu nevýhody černého úhoru, jakými beze sporu jsou přílišné vysychání půdy do hloubky vlivem přímého slunečního záření a větrů, zhoršování struktury půdy a poměrně rychlé ubývání humusu (o černém úhoru se také říkává, že je jen východiskem z nouze), pak se určitě rozhodnete pro mulčování.
Dodatková hnojiva organická (hnůj a kompost) aplikuji tím způsobem, že mulč sejmu, hnojivá rozložíme, pěkně urovnáme a mulčem opět přikryjeme. Průmyslová hnojivá používám stejným způsobem, nebo je rozpustíme ve vodě na zálivku. Někteří ovocnáři se domnívají, že při tomto způsobu pěstování ovoce, tj. bez hlubšího zapracování hnojiv do půdy, se později půda unaví a poklesne plodnost. K tomu nedojde, protože se u mulčo vaných stromů většina vyživovacích kořínků rozkládá blízko povrchu půdy, takže se k nim dostane dost živin 1 při povrchovém přihnojování. Důkazy pro to najdeme opět ve volné přírodě, kde stromy nejsou vůbec přihnojovány a rostou zdravě do nejvyššího stáří, protože jim k životu stačí to hlavní — vláha a humus. O ostatní se již postarají půdní mikroorganismy. Ostatně dnes již nepěstujeme vysokokmeny na bujných podnožích, u nichž se počítalo se životností 50 i více let. Nyní se pěstují ovocné stromy na nižších tvarech a na středně nebo slaběji rostoucích podnožích, u nichž se počítá s životností 15—20 let, takže lze předpokládat, že si stromy při tomto způsobu pěstování zachovávají na tuto dobu plnou plodnost.
