Přihnojování je nejracionálnější agrotechnický zásah, který mnohdy umožňuje napravit to, co bylo z jakýchkoliv důvodů zanedbáno. Především umožňuje rychlé zlepšení stavu podvyživených plodin, které by bez tohoto opatření přinesly jen nízký výnos, napravuje chyby způsobené nesprávným poměrem živin v půdě a umožňuje vystupňování výnosů do rekordní výše. Zvláště na domácích zahrádkách, ‚kde je možná individuální péče o rostliny, má přihnojování velký význam.
Ovšem neplánované, nepropočítané a cílevědomě nezaměřené přihnojování je plýtvání živinami. Proto je nutné řídit se určitými zásadami.Nelze přihnojovat všechny kultury šablonovitě podle stejného návodu. Košťáloviny, které pěstujeme pro výnos zelené hmoty, přihnojujeme tak, aby dusík ve formě přístupné a rychle působící, t. j. většinou ve formě ledku, měl převahu, avšak nesmíme zapomenout ani na ostatní živiny, zvlášť ke konci vývoje rostliny. Týká se to hlavně košťálovin, určených k uskladnění pro zimní období. Při harmonické výživě všemi potřebnými prvky nepodléhají zkáze a déle a lépe se dají uskladnit než košťáloviny přehnojené dusíkem.
Totéž do určité míry platí i pro kořenoviny, u nichž dávky živin, zejména v mladém stadiu vývoje, musí být velmi opatrně odměřovány. Cibuloviny žádají půdy stejnoměrně vyhnojené, avšak i zde přihnojujeme k plodinám, určeným pro přezimování, zvýšenými dávkami fosforu a drasla. Zvlášť zřetelný je význam poměru živin u plodonosných zelenin. U těch dáváme přednost těsně před vytvořením květenství dusíku, v době květu fosforu a v době zrání plodů draslu
Zásady správného hnojení zeleniny
Ze začátku přihnojujeme nejslabšími roztoky, později podle vývoje rostlin zvyšujeme koncentraci.
Pro okurky, dýně, melouny, cibuli, mrkev a karotku nesmí koncentrace živin v roztoku při prvním přihnojení přesahovat 0,5%, při druhém 1%
Pro košťáloviny, rajčata, papriku a lilek koncentrace živin v přihnojovacím roztoku nemá přesahovat při prvním přihnojení 1% a při druhém a dalších 2%.
Technika přihnojování má být zaměřena k tomu, aby rostliny měly živiny v dosahu svých kořenů a aby roztoky nebyly zadržovány vrchní nevyužitou vrstvou půdy, která je většinou suchá a do které právě pro tuto okolnost kořínky rostlin nepronikají.
Přihnojujeme tedy tak, že strojená hnojivá nebo dobře rozložená organická hnojivá dáváme do rýh hlubokých 4—5 cm a vzdálených 6—8 cm od rostlin. Rýhy ihned zahrnujeme. Nejlépe je hnojit v roztocích, již z toho důvodu, že roztoky poskytují rostlinám i vodu, potřebnou k jejich životu.
Z domácích prostředků hledíme především využít u nás dost nedoceněný drůbeží trus. V praxi to děláme tak, že drůbeží trus dobře promícháme s 8 až lO-ti násobným množstvím vody a tento roztok lejeme do rýh.
U rostlin, které vysazujeme ve značném sponu, lejeme tento roztok do jamky, hluboké 6—8 cm, kterou vyhloubíme motyčkou ve vzdálenosti asi 10 cm od rostliny. Nemáme-li drůbeží trus, můžeme použít kravinec, králičí trus, event. močůvku.
Přihnojování ovšem není všechno. Rozumná závlaha, okopávání, pletí, ochrana před škůdci a. nemocemi, správná příprava půdy na podzim a základní hnojení jsou další činitelé, rozhodující o úspěchu celoroční práce.
