K tomu, aby rostliny mohly růst a zdárné se vyvíjet, potřebují především deset základních biogenních prvků neboli makroelementů. Jsou to: uhlík (C), vodík (H), kyslík (O), dusík (N), fosfor (P), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), síra (S) a železo (Fe). Ve výživě a hnojení rostlin se běžně ustálil systém pravidelného dodávání živin do půdy N, P, K a Ca.Přes poměrně značnou potřebu hořčíku rostlinami, která následuje hned za fosforem, je jeho význam značně opomíjen. Vysoká potřeba této živiny je zvláště u ovocných stromů. U nás k jeho nedostatku v půdě přispívá skutečnost, že hořečnatá hnojivá nebyla běžně vyráběna.
Hořčík je nepostradatelnou součástí chlorofylu. To znamená, že umožňuje fotosyntézu a proto musí být přítomen v půdě, aby jej rostliny mohly přijímat.
Hořčík je prvek zásaditý, a v půdě, stejně jako vápník, působí na půdní reakci tím, že kyselé půdy neutralizuje. Jaké jsou příznaky nedostatku hořčíku u rostlin
Nedostatek hořčíku
Při mírném nedostatku se u rostlin nepozorují žádné změny, dochází však k omezení růstu rostlin a tím i ke snížení výnosu pěstovaných rostlin. Teprve při prohlubujícím se nedostatku se začínají projevovat chorobné změny nápadněji. Při absolutním nedostatku rostliny hynou. Příznaky nedostatku se projevují u rostlin teprve od fáze 4—6 listů, tj. v období, kdy zásoby hořčíku v semenu byly již spotřebovány, ubýváním listové zeleně. Ta mizí od kraje a v mezižilkových částech čepelí. Hlavní žíly zůstávají obvykle zelené. Někdy se objevují hnědé skvrny i nekrotické změny.
Postižené rostliny bud po určité době ztrácejí chlorofyl a uhynou, nebo dochází během 4—8 týdnů ke ztrátě typických příznaků, najdou-li zdroj ve spodnější vrstvě půdy, nebo v přihnojení.
Kterými hnojivy lze nahradit rostlinám hořčík?
Zásoby hořčíku v půdě nejsou stejné. Nejmenší přirozenou zásobu mají půdy lehké (písčité), půdy kamenité, dále půdy rašelinné a půdy kyselé. Rovněž jsou menší zásoby u půd, kde se málo nebo vůbec nepoužívá ke hnojení chlévský hnůj, kompost, popř. draselná nebo jiná hnojivá, jež obsahují rovněž hořčík mimo základní živiny.
Odstranění nedostatku hořčíku u rostlin není obtížné. Tam, kde se objevily zjevné příznaky nedostatku (akutní onemocnění), je třeba urychleně přihnojit solemi (hnojivý) lehce rozpustnými a proto pro rostliny snadno přijatelnými. Na zahrádkách je velmi vhodné použít 2% roztoku síranu hořečnatého (MgS04),
který lze v drogérii zakoupit pod názvem hořká sůl. Použije se nejlépe jako postřik na list, kdy je účinek zvlášť rychlý. Můžeme jej také použít jako zálivku nebo rozhodit jako každé jiné práškovité hnojivo na půdu.
Z ostatních hnojiv lze uvést speciální hnojivo Symag, obsahující 21 procent MgO (výrobce Synthesia — Semtín), Kieserit 25 % MgO Protože je lépe nemocem předcházet než je léčit, je lépe dodávat hořčík preventivně. Vhodné je použití dolomitických vápenců (směs uhličitanu vápenatého a hořečnatého), obsahují asi 20—25 % MgO kromě CaO v dávce 25—30 kg na 1 ar (tj. 100 čtverečních metrů) v obdobích asi pětiletých. Jedná se o typické hnojení do zásoby. V tomto hnojivu se současně dodává do půdy vápník.
Hořčík se dále dodává do půdy v hnojivech, kterými jsou Reformkali s obsahem 9 % MgO, Kainit 8 % MgO, Thomasova moučka s 3—4 % MgO, dále Magneziakainit 6 % ne¬bo Mg-kali s 5 %, Kromě toho jsou ještě některá hnojivá s menším ob¬sahem hořčíku, např. ledek amonný s vápencem (dolomitickým) aj. Roční potřeba hnojení hořčíkem v čistých živnách činí asi 700—800 g na 1 ar, tj. 7—8 g na 1 m2.
