Pěstování růží je závislé nejen na vhodných odrůdách, rostlinném materiálu a případně skleníkovém prostředí, ale i na správné výživě a hnojení.
Prorůže je vhodná propustná humózní půda. Těžké, ulehlé půdy s vysokou hladinou sípodní vody nejsou vhodné. Lehké, písčité půdy lze zlepšit hlinitou složkou. V posledních letech se zkoušejí růže v jílovitorašelinných substrátech. Hloubka substrátu má pro skleníkové růže velký význam. Je nutno dbát na to, aby růže měly k dispozici substrát propracovaný do hloubky asi 60 cm. Optimální pH půdy je 6,2—6,8. Jsou-li hodnoty vyšší než 7, je třeba počítat s výskytem chlorózy způsobené nedostatkem železa.
Velikou pozornost je třeba věnovat zálivce. Podle roční doby, počasí a vývojového stadia rostlin se doporučuje dodat jednou až dvakrát týdně 20—50 mm vody. Růže musí po zálivce do večera oschnout; opak by umožňoval napadení chorobami. Voda používaná k zálivce nemá být příliš tvrdá, aby nenastalo jednostranné nahromadění vápna v substrátu, protože tím by se podporovala chloroza vyvolaná nedostatkem železa a také nedostatek stopových prvků.
Hnojení růží
Správné hnojení růží
Růže patří jednoznačně k rostlinám náročným na živiny. Jsou však citlivé na přesolení půdy. Hranice správného zásobování živinami jsou podstatně užší než např. u amerických karafiátů a chryzantém, a to je příčinou často pozorovaných problémů vznikajících nevhodným hnojením. Obsah rozpustných solí ve 100 g půdy nesmí v žádném případě překročit 0,4 %, v těžších půdách má být nižší než 0,25 % a v lehčíchipůdách — nižší než 0,15 %. Citlivost růží k solím je zvlášť velká v prním roce výsadby.
Růže reagují výrazně na nedostatek dusíku, draslíku a hořčíku. Je-li některé živiny nedostatek, produkce květů rychle klesá. Těmito třemi živinami musí být růže neustále zásobovány. Na fosfor mají růže velké požadavky v době tvorby květů a pak když se ulkládají zásobní látky do kořenů. Také stopové prvky jsou u růží důležité. Symptomy nedostatku se objevují v následujícím pořadí: železo, měď, bór, molybden a zinek. Hnoojí-li se chlévským hnojem, dostávají ‚růže stopové prvky v dostatečném množství.
Zvláštním problémem je chloróza vyvolaná nedostatkem železa a manganu. Může být způsobena příliš vysokým obsahem vápna v půdě, miapř. při zalévání příliš tvrdou vodou nebo provzdušením půdy způsobeným zapravením ptříliš velkého množství organické hmoty. Lze ji odstranit použitím chelátů železa a manganu.
Poměr živin dodávaných v minerálních hnojivech hraje důležitou roli .Dávky hnoji však nelze stanovovat šablonovítě. Je třeba neustále v pravidelných intervalech sledovat obsah živin v půdě, alby se udržely optimální výnosy.Udává se následující hladina živin:
- 10—30 mg dusíku (podle roční dobya pěstované odrůdy)
- 60—80 mg kyseliny fosforečné
- 80—150 mg draslíku
- 20—25 mg oxidu hořečnatého
- 0,03—0,2 mg bóru
- 1,2—4,1 mědi
- 15,0 manganu ve 100 g půdy.
Duležité je správné pěstování růží
U nových výsadeb růží se půda, rigoůovaná do hloubky 60—80 cm vyhnojí do zásoby. Doporučuje se zapravit 20 kg síranu draselného a 28 kg superfosfátu na ar. V roce výsadlby nemá přijít na m2 více než 5—10 g dusíku ve formě plného hnojivá. V dalších letech se dávka může zvýšit na 20 aiž 30 g na m2. Touto dávkou dusíku byly dosaženy nejlepší výnosy květů. Celkovou roční dávku hnojiva — 300—350 g na m2 je nutno ¡rozdělit na 10 dílčích dávek, které nemají překročit 30—35 g. Na lehkých půdách se osvědčilo přihnojení ledkem během období silného růstu; výsledkem byla dostatečná délka stonku.
Návodný by mohl být i postup hnojení růží, který je relativně univerzální. Slovo relativně univerzální je zde na místě – základem je vždy zjištění, jaké hodnoty a chemické vlastnosti má půda, ve které růže chceme pěstovat, a z nich pak vycházet
Hnojení růží
