Obsah čistých živin v průmyslových hnojivech

Stává se. že pěstitel je v rozpacích, kolik vlastně použít k účinnému hnojení průmyslových hnojiv, když hnojařské předpisy uvádějí vesměs jen váhu čistých hnojiv (čistého dusíku — N, čisté kyseliny fosforečné — PO obecně jen P a čistého draslíku – K). Přitom každé z průmyslových hnojiv obsahuje jiné váhové procento hlavní čisté živiny. Převažující váhový zbytek je jen plnidlo.

V tabulce obsahu živin (prvků) v průmyslových hnojivech používáme údaj: pohotově působící pro to hnojivo, jehož čistá živina je ve vodním roztoku nebo účinkem půdní vláhy hned rostlině dosažitelná. Jsou vhodná pro výživu za vegetace od doby rašení do léta; zásobně nebo základně působící pro ta průmyslová hnojivá, jejichž čisté živiny se uvolňují jen pozvolna, působením půdních kyselin a jsou rostlině k dispozici postupně po delší dobu. Používají se na podzim a v před jaří .Balená průmyslová hnojivá zahraničního původu mají obsah živin N-P-K a dalších vyznačen na obalech.

Mezi hlavní živiny je dnes zařazován i hořčík. Je obsažen ve všech kombinovaných hnojivech (např. Cererit, Reformkali aj.), v Thomasově moučce a ve speciálním síranu horečnatém.
Průmyslová hnojivá se hodí většinou pro všechny druhy půd. Pro vysloveně lehčí půdy se hodí: kainit, ledek lovosický, síran amonný, mletý vápenec, slin a opuka. Pro velmi těžké půdy šáma. Účinek průmyslových hnojiv se stupňuje míšením s organickými hnojivý, zejména s kompostem.

Při míšení jednoduchých hnojiv musíme pamatovat:

možno mísit draselná, fosforečná a vápenatá hnojivá, ale hned použít, jinak se spečou
nemíchat čpavková dusíkatá hnojivá jako jsou sírany nebo dusičnany amonné s hnojivý obsahujícími vápno, včetně Citramfosky a Thomasovy moučky. Vápno vy puzuje čpavek
nemíchat fosforečná hnojivá, obsahující lehce rozpustnou kyselinu fosforečnou, např. superfosfát s hnojivy vápenato-hořečnatými (tedy ani ne s Thomasovou moučkou). Zvrhávají se v nerozpustné fosforečnany
Fosforem, draslem, hořčíkem a jinými stopovými živinami lze do jisté míry hnojit do zásoby. Dusík musí být naopak pohotově rostlině k dispozici, když jej rostlina nejvíc potřebuje, to je v době rašení a v době diferenciace pupenů (březen a červen). Průmyslové živiny, kromě vápna, se deštěm nesplavují, trvale se váží na molekulární částice půdy.

Způsoby hnojení

Zásobní hnojení před novou výsadbou nebo před zavedením trvalého zatravnění sadu. Spodnější vrstvy půdy zásobujeme humusem a pozvolna účinkujícími zdroji živin, jakými jsou kainit. draselná sůl, síran draselný a hořečnatý, Thomasova moučka, kombinovaná hnojivá typu Arborit. Příměs chloru zde nevadí, naopak chlor reguluje režim spodní vláhy
Základní hnojení převážně draslíkem a fosforem v době vegetačního klidu od října do dubna. Z celkové potřeby dusíku se v této době použije jen asi polóvina, a to ještě ve formě zvolna působící, vápnodusíku nebo síranu amonného. Případné nepříznivé účinky drasla a síranů vyrovnávat vápnem.
Časová výživa především pohotovým dusíkem (ledky) v květnu až červenci podle zjistitelných znaků vývoje a požadavků rostliny. Tato výživa vyžaduje dobré pěstitelské zkušenosti, pak ale výrazně vyrovnává výkyvy ročních střídání úrodnosti.
Moderní technikou výživy rostlin jsou takzvané vertikální způsoby výživy: roztoky močoviny a stopových živin přes list, spodním rozstřikem živin, čpavkováním pod povrch půdy, použitím lnjektorů a jiné.