Půda je živý, organizovaný přírodní útvar, v němž se dějí neustálé a často velmi složité změny. Způsobuje je různá intensita vlivů tzv. půdotvorných činitelů poukážem z nich jen na působení vody v půdě, na vliv porostů, atd. Tyto změny mohou být příznivé. Když převládne působení nevítaných činitelů, poruší se
rovnováha v půdě a nastane pokles úrodnosti, sklizeň a výnosy klesají, a půda celkově spěje k malé nebo žádné plodnosti
Příčiny jsou různé, ale hlavní příčinou znehodnocování půd bývá práce člověka, nesprávný způsob a intensita využívání kulturních půd. Nastanou poměry, kdy pak půda již není s to skýtat uspokojivé sklizně. Je zvykem tu mluvit o únavě půdy. Má tím být také vystiženo, že v daném případě není ještě vše ztraceno a že můžeme půdu ozdravit, vrátit jí plodivou schopnost, regenerovat půdu.
Únava půdy
Únava půdy není řídký zjev ani v zemědělství, ani v zahradnictví a hlavně školkařství, ba ani v lesnictví. V zemědělství je běžný pojem jetelová nebo lnová únava půdy, půda přeřepařená a pod. Také v ovocném a révovém školkařství je únava častá, velmi náchylné jsou silně hnojené a zavlažované zahradní a skleníkové půdy, atd. Jejich »únava« se projevuje nepravidelností růstu, jeho ochabnutím, jaké lze často pozorovat u dřevin v druhém a dalších obdobích výsadby, dále poklesem výnosnosti a zesílením náchylnosti k chorobám, podléháním různým škůdcům, atd.
Příčin vyvolávajících půdní únavu je také několik. Především to bývá vyčerpání rostlinných živin. Intensivní kulturou náročných plodin — a to je v zahradnictví a zelinářství pravidlem — odnímáme půdě živin víc, než jich může ze své podstaty zmobilisovat a než jsme jich dodali hnojením. Ze zemědělské praxe jsou známé případy takového »loupeživého« hospodaření na tzv. zpachtovaných půdách (vymrskání půdy).
Další běžnou příčinou jsou mononultury, t. j. pěstování rostlin stejného druhu na tomtéž pozemku více let — to je hospodaření nesprávné, které vede k jednostrannému vyčerpání půdních zásob živin a ke vzniku únavy. Půda není s to dále rodit. Stejný zjev můžeme mít v zelinářství a často míváme v ovocnářství, když na př. vysazujeme stromy téhož druhu na stejná místa v druhé a dalších »generacích«. Víme, že v tom směru jsou zvláště citlivé třešně i štěpy, méně slívy a švestky
V nesprávně využívané půdě nastaly nevítané změny ve fysikálním, chemickém i biologickém stavu. Vznikají škodlivé sloučeniny (také nesprávným hnojením), zkyselením půdy (kyselými hnojivý a zamokřením), nahromadí se i jedovaté zplodiny mikrobiální výměny látkové a škodlivé výměšky rostlinného kořání. Poruší se rovnovážný poměr, rozmnožují se na př. prvoci, kteří hubí užitečné bakterie, převahy nabudou mikrorganismy nevítané, ba škodlivé.
Nedostatek některých mikroprvků (měď, bor, zinek a j.) zesiluje tento stav.
Tak nastává potřeba regenerace půdy. obnovy její úrodnosti. Zjištěné příčiny udávají zároveň její způsoby.Při únavě kulturních půd třeba mít na zřeteli hlavně systém správného hnojení a náležitý osevní postup. To platí pro zemědělství stejně jako pro zelinářství, zahradnictví, ovocnářství i lesnictví. Chemický rozbor půdy ukáže, které živiny je v půdě nedostatek Podle stavu reakce kyselosti půdy volíme pak vhodné formy hnojiv, jimiž nahradíme vyčerpanou zásobu živin. V osevním postupu dbáme na důsledné střídání plodin tak, aby se na týž pozemek dostaly až po několika letech. Vinaři vědí, že musí své révové školky stěhovat nejméně po 3 letech jinam, zelináři vědí, co znamená neuvážená monokultura košťálovin. Je velmi žádoucí, aby se na každém pozemku vystřídaly i alespoň dvouleté cykly. Porušený mikrobiální stav upravujeme podle možnosti buď desinfekcí plynem (sirouhlíkem) nebo vřelou parou, skleníkovou prst sterilisujeme vysoušením nebo i vyššími teplotami
