V zahradnictví Anglie se ve značné míre již od r .1934 používá kompostu, jehož recept byl vypracován Ústavem zahradnictví Johna Innesse, tzv. „JI – kompostu”. Jeho hlavní složkou je hlinitopísčitá půda. Ale ve spojitosti s těžkostmi se zajišťováním hlínitopísčité půdy potřebné jakosti, vznikla nutnost vytvořit takový kompost, který by neobsahoval tuto hlavní složku. Práce v tomto směru prováděli v Anglii, Německé spolkové republice a ve Finsku
Nejlepší se prokázala směs rašeliny s vermikulitem neboli s pískem. Je to i z ekonomického hlediska výhodnější.
Čím je v této směsi vyšší procento rašeliny. tím je pochopitelně i větší způsobilost zachycovati vodu, obsah poměrného nasycení, ustálenost. Bez přidání písku se v rašelině kořeny rostlin špatně zachycují a také některé fyzikální vlastnosti kompostu by byly nedostačující. Proto pro pěstování rostlin v nádobách se doporučuje poměr rašeliny a písku 75:25 (v procentech) a pro výsev semen poměr 50:50, při kterém se již poškozují kořeny při přepichování sadby.
Pro tyto komposty se užívá ne zcela rozložené rašeliny (nejlépe vrchovištní) a písku, který neobsahuje vápno, s poměry částic od 0,05 do 0,5 mm. Objem pórů takového kompostu při poměru. 75:25 je asi 30% a obsah dostupné váhy o 17 % vyšší než je fomu u JI—kompostu.
Živná hodnota směsi, obsahující rašelinu a písek je nízká, zvláště je v ní málo dusíku přístupného rostlinám. Doplnění tohoto prvku ve formě hnojiv je možné, ale jenom při dostatečném množství přirozeného světla. Při slabém osvětlení je brzděn růst rostlin, vzniká toxická žloutenka (chloroza) a špatně se vyvíjí i růstový vrchol. Tyto těžkosti samozřejmě nevznikají v tropických krajinách, kde podmínky osvětlení jsou vždy dobré. Proto je nutno řídit dávky dusíkatých hnojiv v závislosti na roční době. Tyto těžkosti ovšem vznikají i při používání jiných kompostů Nejlepší formou dusíkatých hnojiv je močovinový formaldehyd, který obsahuje 38 % dusíku
Také může být použito draselnato- amonného fosfátu, který má složení: 7 % dusíku, 12 % hořčíku, 6 % oxidu draselnatého a 40 % oxidu Bude-li však jediným zdrojem dusíku, nutno počítat s tím, že může při nadbytku hořčíku a fosforu býti vyvolán nedostatek drasla. Nelze použít organických sloučenin dusíku (zvláště čisté močoviny), neboť jsou zdrojem toxičnosti. Povaha toxicity není zcela vysvětlena, ale v určité míře je vyvolávána volným amoniakem jeho ionyl, někdy i akumulací nitridů v kompostu.
Obsahuje-li kompost větší množství Vápna, projevuje se toxičnost silněji, při vyšší hladině fosfátů je menší. Její stupeň se snižuje při použití dusičnanu draselného nebo dusičnanu amonného. Fosfáty je lépe dodávat ve formě tekutého přihnojení. Je také v této formě účinnější při vysokách dávkách dusíku. Nejlepší formou fosforečného hnojivá je superfosfát.
Ze stopových prvků v rašelino-písečném kompostu chybí nejvíce bor; projevuje se však i nedostatek železa, mědi a molybdénu. Tyto stopové prvky se dodávají ve formě rozpustných solí, nebo předem připraveného roztoku, vždy ovšem v malých dávkách. Zvýšení dvoj až trojnásobně se může projevit již jako toxické. Jisté těžkosti dělá však rovnoměrné promíchání stopových prvků s hmotou kompostu.
Rašelino-písečný kompost má obyčejně kyselejší reakci, než Jl-kompost, ale bez ohledu na to se v něm rostliny vyvíjejí lépe. Zpravidla se nedoporučuje dodávati vápno.
Hladina kyselosti (pH) v rašelino- písečných kompostech se postupem času zvětšuje v důsledku dodávání tekutých hnojiv a vody se zásaditou raakcí. V praxi autora bylo zjištěno zvýšení pH z 5,3 na 7,5.
Proto pro vytváření dobrých podmínek k vývinu rostlin je třeba zabránit zvýšení pH dodáním (ve vodě rozpuštěného, zvláště síranu draselnatého.
Při sestavování kompostu má velký význam stejnoměrné smísení všech složek, čehož je možno doháhnout jenom mechanickou cestou. Hnojivá se předem smísí s menším množstvím kompostu, a teprve potom s celou jeho hmotou. Dodávají-li se složité sloučeniny draslíku, uplatňují se brzy po smísení. Takový kompost nelze dlouho uchovávat pro přílišné nahromadění čpavku, jehož množství vzrůstá v rozsahu doby uskladnění a může se ukázat i toxickým. Proto do kompostů, které nejsou určeny k okamžitému použití se doporučuje dodat neorganické formy dusíku, hlavně dusičnany.
Odvisle s určením kompostu závisí na sobě jeho složky a jejich vzáiemný poměr. Tak například pro výsev semen berme stejné díly rašeliny a písku a na každý kubický metr směsi se přidávalo: 450 g síranu amonného, 750 g 18% superfosfátu, 450 g síranu draselného a 3 kg vápence.
Pro výsadbu rostlin do nádob a pro přepichování sadby se kompost sestavuje ze 3 objemových částí rašeliny a jedné objemové části pisku. Na každý kubický metr kompostu se přidává:’ 1,5 kg 18% superfosfátu, 2,4 kg vá¬pence, 2,4 kg dolomitického vápence, 450 g roztoku stopových prvků (třeba Mikroly).
V kompostu pro okamžité použití může býti obsah močoviného formaldehydu zdvojnásoben, budou-li se pěs-tovat velké rostliny v létě, i ztrojnásoben. Počítá-li se však s uskladněním kompostu na delší dobu, není třeba zvětšovat obsah dusíku, ale s přihnojováním nutno začít ihned po zakořenění rostlin.
Rašelino-písečné komposty jsou vhodné pro pěstování zeleniny: rajčat, okurek, salátu apod. a květin. Je však třeba pamatovat na to, že různé odrůdy jedné a téže kultury mohou na takový kompost nestejně reagovat.
