Při hnojení zahrádek mnohdy zapomínáme, že je třeba hnojit nejen dusíkem, fosforem, draslíkem ( klasické hnojivo NPK), ale i dalšími živinami. I k vápnění se někdy dostaneme v době, kdy se již projevuje nedostatek vápníku jak v půdě tak i v rostlinách. Několik let se tento nevyrovnaný způsob hnojení nemusí nepříznivě projevovat anebo příznaky na rostlinách nejsou natolik výrazné, že ujdou naší pozornosti. Najednou nás ale překvapí vážné fyziologické poruchy, které se projeví jak na růstu, tak i na úrodě a ptáme se, jak je to možné.
Mezi často přehlížené živiny patří i hořčík. Přitom zeleniny a ovocné stromy jsou rostliny náročné na hořčík. Nejnáročnější jsou jabloně, meruňky, z bobulovin červený rybíz, angrešt a maliny, své místo nachází hořčík i v trávníkových hnojivech. Význam hořčíku pro rostliny je mnohostranný. Připomeňme alespoň hlavní funkce tohoto pátého biogenního prvku v rostlinách. Již v r. 1913 WilistStter a Stoll zjistili, že část hořčíku (přibližně 3%) je v rostlině přítomna jako součást zeleně listové (chlorofylu), která je nezbytná pro průběh fotosyntézy. Hořčík dále ovlivňuje transport fosforu v rostlině, činnost enzymů, transpiraci, zdravotní stav, proces zrání, skladovateinost a pravděpodobně i další pochody. Spolu s fosforem je důležitý pro opylování, tvorbu semen a plodů.
To, že jsme dosud nehnojili horečnatými hnojivy, nemusí znamenat, že v půdě je tento prvek v malé zásobě. Záleží především na půdě. Nízký až velmi nízký obsah zjišťujeme v lehkých písčitých, písčitohlinitých a hlinitopísčitých půdách, kde je hořčík snadno vyluhován a málo poután. Při intenzívním zavlažování jsou ztráty ještě vyšší a mohou dosahovat až 80 %. Hlinité půdy zpravidla obsahují dostatečné množství rostlinami přijatelného hořčíku. Záleží hodně na matečném podkladu. Tam, kde se vyskytuje dolomit nebo magnezit, je půda velmi bohatě zásobena hořčíkem. Významnou úlohu při zásobování rostlin hořčíkem má reakce půdy. V praxi bychom se měli držet pravidla, že čím lehčí a kyselejší je půda, tím nutněji musíme dodávat hořčík.
Rozbor půdy však může ukázat, že je zásoba vcelku vyhovující a přesto rostliny trpí nedostatkem hořčíku. Kde potom hledat příčiny? Je prokázáno, že příjem hořčíku ovlivňují další prvky, především vápník a draslík. Tyto dva prvky v nadbytku mohou znesnadnit přístup hořčíku do rostliny. Výskyt draslíku a vápníku můžeme určit z půdního rozboru. Pokud zjistíme kyselou půdu, používáme vápenatá hnojiva. Pomocí dolomitického vápence nebo martinské vápenatohořečnaté strusky (Thomasovy moučky) je možno řešit vápnění i dodání hořčíku současně. Martinská struska obsahuje kromě vápníku a hořčíku i fosfor a stopové prvky. Toto levné hnojivo si základní organizace mohou opatřit prostřednictvím hnojiva kieserit a kieserit- koncentrát nelze vzhledem k jejich kyselé reakci používat na kyselých půdách. Hořčík obsahují též hnojivá draselnohořečnatá jako je Kamex a magnesia-sylvinit kainit.
Při akutním nedostatku hořčíku, projevujícím se u starších listů používáme mimokořenovou výživu lehce rozpustným síranem horečnatým v koncentraci 0,5—1 %, a to ve 2 až 5 dávkách.Dodávání hořčíku do půdy nelze rozhodně opomíjet, neboť nedostatek hořčíku v půdě, a tím i jeho nižší obsah v rostlinách může nepříjemně ovlivňovat zdravotní stav lidí. Měli bychom proto pozorně sledovat výskyt tohoto prvku v půdě (občas zadat půdu k rozboru) a starat se o to, abychom v ovoci a zelenině poskytli organismu co nejvíce hořčíku.
