Vápnění zahrady

Obsah vápníku v půdě klesá odčerpáním sklizněmi a vyplavením vodou. Protože jsou zeleniny většinou náročné na vápník a protože je zpravidla zavlažujeme, jsou ztráty vápníku na zelinářských záhonech dosti značné. O náhradu a dopinění vápníku v půdě pečujeme vápnéním, čímž záro­veň upravujeme půdní reakci na příznivý neutrální, popř. slabě alkalický stav.

Potřebu vápnění nejlépe zjistíme při agrochemickém rozboru půdy. Záhony s intenzívním pěstováním zelenin vyžadují vápněni zpravidla každým čtvrtým rokem. Na kyselých půdách vápníme v dávkách od 2,0 do 3,0 kg mletého vápence na 10 m2 (na těžších půdách 1,0 až 1,5 kg hnojivého páleného vápna), na slabé kyselých půdách používáme 1,0-2,0 kg mletého vápcnce (nebo 0,5-1,0 kg hnojivého vápna). Pokud je půda neutrální, doporučuje se 0,5-1,0 kg mletého vápence na 10 m2. Obsahuje-li půda uhličitany (což lze zjistit i jednoduchou zkouškou octem) nebo je-li pH vyšší než 7,2, není třeba vápnit.

 Nejůčelnější je vápnit pod košfáloviny. Dosti náročné na obsah vápníku v půdě jsou i kořenoviny. K nim je však nutné vápnit v předchozím roce na podzim. Také luskoviny žádají dostatek vápníku v půdě. Vápníme k nim rovněž na podzim.

Na kyselejších půdách svědčí vápněni také okurkám a prospívá i cibuli, česneku, celeru, špenátu a paprice.

Na vápnění obvykle nereaguje karotka, ředkvička, reveň, salát a rajčata, a proto k těmto plodinám vápenatá hnojiva nepoužíváme.

Mnohé zeleniny (vyjma košťáloviny) jsou citlivé na silné čerstvé vápnéní, a proto je nejlépe vápnit častěji v menších dávkách.