Základní principy hnojení rostlin

Rostlina přijímá živiny z prostředí, ve kterém žije. Z ovzduší přijímá především uhlík ve formě kysličníku uhličitého (CO2), z vody vodík a kyslík. Tyto tři základní živiny (uhlík, kyslík a vodík) jsou rostlinám v přírodě obvykle k dispozici v dostatečném množství. Ostatní živiny (dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, mikroelementy a další) přijímá rostlina především z půdy. Živiny a vodu z půdy rostlina přijímá kořeny. Živiny jsou přijímány především rozpuštěné ve vodě z takzvaného půdního roztoku. Přijímá­ny jsou ve formě iontů, které vznikají štěpením (tzv. disociaci) především soli na záporně nabité anionty a kladně nabité kationty. Tak například chlorid draselný (KCI) ve vodě štěpí na aniont chlór (Cl-) a kationt draslíku (K±), nebo dusičnan. (ledek) amonný (NH4NO3) na aniont NO,- a kationt NH,±.

Jednotlivé fáze příjmu živin lze si představit takto:

  1. v počáteční fázi tzv. pasívního přijmu pronikají ionty ze živného prostředí k plazmatickému povrchu pokožkových buněk aktivních kořínků kořenových vlásků, kde jsou naku­peny a drženy elektrostatickými
  2. v druhé fázi dochází k aktivnímu přijmu a hromadění živin. Živiny pronikají dovnitř buněk, kde se hromadí ve větší koncentraci než jaká je v živném prostředí
  3. ve třetí fázi dochází k přesunu živin z kořenů do stonků a listů. Vikvovité (motýlokvété) rostliny přijímají dusík převážně ze vzduchu prostřednictvím nádorkových (hlízkových) bak­térií, které žijí v hiízkách na jejich kořenech.

Kysličník uhličitý ze vzduchu se dostává do rostlin listovými průduchy. Touto cestou rostlina dovede přijímat i ostatní živiny rozpuštěné ve vodě. Toho se využívá v praxi k přihnojení rostlin postřikem na list (takzvaná mimokoře­nová výživa). Takto přijaté živiny rostlina rychle využívá pro tvorbu organických látek.

Živiny vstupují při mimokořenově výživě do listů velmi rychle. Některé živiny dodané postřikem mohou proniknout dovnitř listů již během 10 vteřin. Roztok solí však na listech dosti rychle usychá a z vyschlé usazeniny jsou živiny přijí­mány velmi pomalu. Teprve, když se opět rozpustí, např. rosou, jsou zase normálně přijímány. Velmi dobrý je příjem listy při nižší teplotě a vyšší relativní vzdušné vlhkosti. Rovněž po dešti povrch listů živiny snadněji propouští.

Schématické znázornění přijmu jednotlivých živin z pro­středí je patrné z obrázku I.

Příjem živin není jen závislý na jejich obsahu v půdě a na množství dodaném do půdy, ale i na půdním druhu, půdní vláze, povětrnosti, vzájemném ovlivňováni (interferenci) při příjmu živin a příjmové kapacitě rostlin.

Novější domácí poznatky ve výživě rostlin ukazují, že pro tvorbu vysokých jakostních sklizní je nutné, aby rostlina přijala dostatek všech živin ve vhodném poměru. Vhodný poměr živin, který je závislý na druhu a odrůdě, zaručuje vysoké využití přijatých živin pro tvorbu květů a plodů. Čím lepší je příjem živin, tím vyšší jsou sklizně. Čim větší je nedostatek jedné živiny v rostlině proti ostatním živinám, tím více je omezována tvorba květů a plodů.